Vliv infiltrace měkkých tkání axily na riziko rekurence časného karcinomu prsu

V rámci hodnocení rozsahu onemocnění u časného karcinomu prsu hraje stěžejní roli postižení lymfatických uzlin. Klasifikuje se jednak podle počtu zasažených uzlin, jednak podle rozsahu postižení jednotlivých uzlin, a to na škále: izolované nádorové buňky, mikrometastázy, makrometastázy. Jako další nepříznivý prognostický faktor může být popisována také extrakapsulární extenze (extracapsular extension, ECE), tedy šíření nádorových buněk přes pouzdro lymfatické uzliny do její bezprostřední blízkosti. Různé zdroje se nicméně rozcházejí ve vlivu ECE na prognózu pacientů. Autoři tohoto článku se zaměřili na další parametr, konkrétně na infiltraci měkkých tkání axily (axillary soft tissue involvement, AXT) a její vliv na riziko rekurence onemocnění. Jako postižení měkkých axilárních tkání je míněno zasažení lymfatických cév, krevních cév, tukové tkáně, případně přítomnost uzlinových paketů.

Retrospektivně byl analyzován patologický nález u pacientů s časným karcinomem prsu a pozitivitou lymfatických uzlin. Zahrnuto bylo celkem 2 162 pacientů, kteří byli podle přítomnosti ECE a AXT rozděleni do čtyř skupin: 1) izolované postižení lymfatických uzlin (LN+, ECE-, AXT-): 1 247 pacientů; 2) postižení uzlin s extrakapsulární extenzí (LN+, ECE+, AXT-): 538 pacientů; 3) postižení uzlin a měkkých axilárních tkání (LN+, AXT+, ECE-): 77 pacientů; 4) postižení uzlin s extrakapsulární extenzí a zasažení měkkých tkání axily (LN+, ECE+ a AXT+): 300 pacientů.

Primární cíle analýzy byly: 10leté lokoregionální selhání, 10leté axilární selhání a 10leté riziko rozvoje vzdálených metastáz.

10letá kumulativní incidence rozvoje vzdálených metastáz byla nejnižší u skupiny 1 bez ECE a AXT (13 %). Byla srovnatelná u skupin 2 (LN+ a ECE+) a 3 (LN+ a AXT+), konkrétně 23 %. Jednoznačně nejvyšší incidence byla pozorovaná u skupiny LN+, ECE+ a AXT+ (42 %). 10leté lokoregionální selhání, stejně jako 10leté axilární selhání, bylo častěji pozorováno u skupin s infiltrací měkkých tkání axily, konkrétně u LN+ a AXT+ 10 % a 4,6 %, u LN+, ECE+ a AXT+ 14 % a 4,5 %. U skupiny LN+ bez ECE a AXT byla lokoregionální progrese, resp. axilární progrese sledována u 6,2 % a 1,6 %, u LN+ a ECE+ u 5,7 % a 0,8 %.

Multivariační analýzou byl na základě těchto výsledků potvrzen statisticky signifikantní vliv přítomnosti infiltrace měkkých axilárních tkání na riziko rozvoje vzdálených metastáz (poměr rizik [hazard ratio, HR] 1,6; p < 0,001), riziko lokoregionálního selhání (HR 2,3; p < 0,001) a riziko axilárního selhání (HR 3,3; p = 0,003). Naproti tomu v případě extrakapsulární extenze byla asociace zjištěna pouze v případě rizika rozvoje vzdálených metastáz (HR 1,6; p < 0,001), zatímco v případě rizika lokoregionálního nebo axilárního selhání nebyl výsledek signifikantní.

Následná analýza podskupin ukázala, že při přítomnosti AXT nebo ECE, případně při přítomnosti obou faktorů bylo při dávce regionálního ozáření lymfatických uzlin nižší než 50 Gy pozorováno trojnásobně vyšší riziko axilárního selhání (HR 3,0; p < 0,04) oproti dávce vyšší nebo rovné 50 Gy.

Výsledky této analýzy ukazují význam patologického stanovení infiltrace axilárních měkkých tkání u pacientek s časným karcinomem prsu a pozitivním nálezem v lymfatických uzlinách. Vyloučení přítomnosti infiltrace měkkých tkání je zásadní, pokud chceme přikročit k deeskalaci, případně k úplnému vynechání lokálního ozáření.

Souhrn článku sepsal MUDr. Jan Kindl

Zpět na úvodní článek