Trodelvy
Zkrácená informace o léčivém přípravku 
V rámci triple negativního karcinomu prsu (TNBC) identifikoval Lehmann čtyři molekulární subtypy: basal-like (BL) 1, BL2, mezenchymální (M) a luminálně androgenní (LAR). Imunomodulační subtyp (IM) se ukázal být modifikujícím faktorem těchto čtyř podtypů; je primárně řízen tumor-infiltrujícími lymfocyty a může být tedy využit ke zhodnocení nádorového imunitního stavu.
V této studii byly hodnoceny změny molekulárních subtypů před a po neoadjuvantní terapii (NST) u pacientů s TNBC bez dosažením patologické kompletní remise (pCR) při testování hypotézy, že může dojít ke změně TNBC subtypu vlivem NST. Navíc u pacientů s potvrzenou změnou subtypu bylo testováno, zda došlo i k epitelio-mezenchymální tranzici (EMT), neboť EMT je maligním fenotypem vytvářejícím první krok v potenciálním metastatickém procesu reziduálního tumoru.
Ze čtyř institucí Pan-Pacific TNBC Consortium data set (Houston, Bangkok, Soul, Tokyo) byli retrospektivně vybráni pacienti splňující následující kritéria: 1) patologické stadium TNBC I–III s NST (2009-2014) 2) TNBC status dle imunohistochemie (IHC) či in-situ hybridizace (ISH) – ER a PR < 1 % 3) bez dosažení pCR po NST 4) FFPE (formalin-fixed, paraffin-embedded) bločky k dispozici jak před NST (biopsie), tak po NST (resekát).
Párové vzorky tumoru odebrané před a po NST a splňující vstupní kritéria studie byly analyzovány pomocí TNBCtype-IM assay. EMT skóre bylo hodnoceno užitím systému analyzujícím mRNA expresi (George et al.). Pro statistickou analýzu byl použit R software.
K analýze asociací mezi zkoumanými daty potom Fisherův test (Fisher´s exact test).
Celkem bylo analyzováno 64 párových vzorků. Medián věku pacientek byl 53 let a 52 % pacientek bylo premenopauzálních v době diagnózy. Z 64 pacientek mělo 20 % klinicky T4 tumor a 53 % postižené lymfatické uzliny. 69 % pacientek bylo léčeno kombinovaným antracyklin-taxanovým režimem zatímco 16 % samotným antracyklinem. Nejčastějším TNBC subtypem před zahájením NST byl BL1 (45 %) následovaný LAR (19 %), M (16 %), UNS (unstable) (12 %) a BL2 (8 %). Z 64 pacientek 36 (56 %) zaznamenalo změnu v TNBC subtypu po NST s odpovídající změnou distribuce subtypů (tj. BL1 14 %, LAR 19 %, M 31 %, UNS 19 % a BL2 17 %). Nejfrekventnější změnu zaznamenal BL1 subtyp s transformací do M subtypu (nejčastější zastoupení před NST versus nejmenší četnost po NST) a M subtyp (nejvyšší četnosti u pacientek po NST). Na druhou stranu žádný tumor netransformoval z M do BL1 subtypu. Z 29 BL1 nádorů před NST 31 % (9/29) nezměnilo subtyp a 38 % (11/29) konvertovalo do M subtypu. Z 5 BL2 tumorů 2 nezměnily svůj fenotyp, 2 kovertovaly do LAR a jeden do M subtypu. Z 10 M subtypů před NST 6 nezměnilo subtyp, jeden konvertoval do BL2, jeden do LAR a zbývající dva byly klasifikovány jako UNS. Z 12 LAR pozitivních subtypů 59 % nezměnilo subtyp a 33 % konvertovalo do BL2. Předléčebná (tj. před NST) IM pozitivita silně korelovala s BL1 subtypem (86 % IM pozitivních tumorů spadalo do BL1 skupiny). 14 pacientek (22 %) vykazovalo IM pozitivitu před NST oproti osmi (12,5 %) po NST. 9 pacientek konvertovalo na IM negativní subtyp a 3 získali po NST IM pozitivitu.
U pacientek, u kterých došlo po NST ke změně molekulárního subtypu, bylo zaznamenáno zvýšení EMT skóre v 78 % (28/36) v porovnání se skupinou, ve které ke změně subtypu nedošlo (39 %, 11/28). U pacientek s nejfrekventnější transformací BL1 do M dokonce 82 % (9/11) vykázalo zvýšení EMT skóre po NST (jedna pacientka zaznamenala pokles).
Souhrn:
Z 64 párových vzorků 36 (56 %) zaznamenalo změnu v TNBC molekulárním subtypu po NST. Nejčastější změnou byla konverze z BL1 do M subtypu (38 %). Nebyla pozorována žádná změna z M do BL1. IM fenotyp byl pozitivní ve 14 případech (22 %) před NST a v 8 případech (12,5 %) po NST. EMT skóre se po NST zvýšilo u 28 (78 %) z 36 pacientek s transformací subytpu oproti 39 % z 28 pacientek bez zaznamenané změny subtypu (p = 0,002254).
Jedná se o první studii potvrzující frekventní změnu TNBC molekulárního subtypu a IM fenotypu po NST u pacientek bez dosažené pCR a vliv NST na promoci EMT. Tento nález může přispět k vývoji nových modalit adjuvantní terapie TNBC u pacientek bez dosažení pCR.
Souhrn článku sepsal MUDr. Adam Paulík