Exprese PD-L1 v mozkových metastázách karcinomu prsu

V září 2022 byla  publikována retrospektivní kohortová monocentrická studie autorů Rania Chehade, Maleeha A. Qazi, Marguerite Ennis, Arjun Sahgal, Sunit Das, Sharon Nofech-Mozes a Katarzyna J. Jerzak, do které byly zařazeny pacientky nepředléčené imunoterapií, kterým byly resekovány mozkové metastázy karcinomu prsu v Sunnybrook Health Sciences Center mezi červencem 1999 a červnem 2013. 

K vyhodnocení potenciální intrakraniální účinnosti imunoterapie byla provedena imunohistochemická analýza exprese ligandu programované smrti 1 -PD-L1 (jako prediktivního biomarkeru odpovědi na imunoterapii) v buňkách mozkových metastáz. Pozitivní stav PD-L1 byl definován jako exprese PD-L1 ≥1 %. Mozkové metastázy jsou hlavní příčinou mortality žen s karcinomem prsu. Ženy s metastatickým HER2 pozitivním a TNBC mají větší sklon k rozvoji intrakraniálního onemocnění ve srovnání s ženami s HR+/HER2− karcinomem prsu. Efekt imunoterapie byl prokázán při léčbě mozkových metastáz u pacientů s metastatickým maligním melanomem a nemalobuněčným karcinomem plic, existuje tak předpoklad pro intrakraniální účinnost imunoterapie i u pacientů s mozkovými metastázami karcinomu prsu. Tito pacienti bohužel nebyli dostatečně zastoupeni v relevantních klinických studiích hodnotících účinnost imunoterapie. Cílem této studie tedy bylo zhodnocení role imunoterapie při léčbě karcinomu prsu s generalizací do mozku. 

Medián věku pacientek v době diagnózy mozkových metastáz byl 52 let. Exprese PD-L1 pomocí protilátky SP42 byla prokázána u 9 z 59 pacientek (15,3 %) s mozkovými metastázami. Četnost PD-L1 pozitivity podle subtypu je následující: TNBC (25,0 %), HER2+/HR- (21,4 %), HR+/HER2- (11,1 %) a HER2+/HR+ (7,1 %). 24měsíční přežití bez progrese specifické pro mozek bylo 66,7 % u pacientů s PD-L1 pozitivních – oproti 42 % u pacientů s PD-L1 negativními mozkovými metastázami (log-rank P –hodnota 0,142). Medián doby do rozvoje mozkové metastázy od první diagnózy karcinomu prsu byl 36 měsíců, většina pacientů (62,7 %) měla solitární metastázy. Střední velikost byla 2,9 cm, přičemž nejčastější lokalizací byl mozeček, následovaný frontálním lalokem. Nejčastější generalizace extrakraniální byla do skeletu, plic, jater, lymfatických uzlin a stěny hrudní. Po chirurgické resekci dostalo 88,1 % pacientů adjuvantní stereotaktickou radiochirurgii (SRS) nebo radioterapii celého mozku (WBRT). 39 % pacientů dostalo před rozvojem mozkových metastáz alespoň 1 linii systémové léčby metastatického onemocnění.  

Závěrem: Pozitivita PD-L1 byla prokázána u jedné ze 7 pacientek v představeném souboru; tento podíl byl nejvyšší (25 %) mezi pacientkami s TNBC, u nichž je největší pravděpodobnost, že budou mít prospěch z imunoterapie. Intrakraniální účinnost imunoterapie vyžaduje další studii, zejména u pacientů s dosud neléčeným metastatickým TNBC. Studie byla omezena jednocentrovým retrospektivním designem a relativně malou velikostí vzorku, nicméně se jednalo patrně o největší studii zaměřenou na generalizaci karcinomu prsu do mozku hodnotící expresi PD-L1 pomocí validovaného prediktivního biomarkeru odpovědi na imunoterapii.   

Souhrn článku sepsala MUDr. Eva Čmuchařová