Nový systém určení rizika k identifikaci populace potenciálně benefitující z adjuvatní chemoterapie u pacientů s TNBC bez uzlinových metastáz s primárním nádorem menším než 1 cm 

Shrnutí: Je stále předmětem debat, zda pacienti s TNBC s tumorem menším než 1 cm potřebují adjuvantní chemoterapii.

U triple negativních nádorů prsu chybí exprese receptorů pro estrogen, progesteron a lidský epidermální růstový faktor 2. TNBC tvoří speciální molekulární podtyp nádorů prsu, diagnostikován asi u 10–20 % všech nádorů prsu. Má typický výskyt metastáz, horší prognózu a biologicky invazivnější chování.

Vzhledem k absenci léčebných cílů, je za hlavní systémovou léčbu považována chemoterapie. Díky kvalitě diagnostických metod je u většího procenta případů zachycen nádor prsu v časném stadiu. Pacienti s tumory menšími než 1 cm jsou rozděleni do skupiny T1mi (menší než 1 mm), T1a (1–5 mm) a T1b (5–10 mm). Většinou mají dobrou prognózu, pokud mají negativní lymfatické uzliny a nemají vzdálené metastázy. Dle NCCN guidelines se nedoporučuje pro nádory prsu adjuvantní chemoterapie pro T1aN0 TNBC a může se zvážit u skupiny T1bN0. St. Galen guidelines zmiňují, že nádory velikosti nad 0,5 cm mohou být léčeny adjuvantní chemoterapií, zatímco podání adjuvantní chemoterapie u T1aN0 nádorů by mělo záviset na dané specifické situaci. Autoři článku provedli retrospektivní studii ze SEER databáze (The Surveillance, Epidemiology and End Results) k zjištění benefitu přežití po podání adjuvantní chemoterapie u pacientů s TNBC bez uzlinových metastáz s tumorem menším než 1 cm. 

Do studie bylo zahrnuto celkem 4266 pacientů, kteří splňovali vstupní podmínky. 2355 (55,2 %) pacientů bylo léčeno adjuvantní chemoterapií a 1911 (44,8 %) bez adjuvantní chemoterapie. Z celkové populace pacienti, kteří měli T1b onemocnění, mladší 50 let, grade III–IV a jež podstoupili mastektomii a ozáření a byli v manželském svazku, měli vyšší pravděpodobnost, že budou léčeni adjuvantní chemoterapií. Na Kaplan-Meierově křivce analýzy přežití měli významně vyšší celkové přežití pacienti léčeni chemoterapií, ve srovnání s pacienty bez adjuvantní chemoterapie. 5leté celkové přežití ve skupině s adjuvatní chemoterapií bylo 94,1 % vs. 89,4 % ve skupině bez chemoterapie. Při analýze podskupin chemoterapie signifikantně prodloužila přežití ve skupině T1b, nad 50 let věku, grade II, III a IV a u bílé rasy. U pacientů s T1mi a T1a, mladších 50 let, grade I, černé rasy a ostatních ras nebyl nalezen signifikantní rozdíl v celkovém přežití u skupiny pacientů, kteří byli či nebyli léčeni adjuvantní chemoterapií. Na základě nezávislých prediktorů vytvořili autoři článku graf, který předpovídá 3leté a 5leté celkové přežití a míru rizika každého nezávislého prognostického faktoru.

Na základě celkového rizika, byli pacienti rozděleni do skupiny vysoce rizikoví (skóre vyšší 73), středně rizikoví (skóre větší nebo rovno 38, ale menší 73) a nízce rizikoví (skóre menší 38). Chemoterapie prodlužuje přežití u pacientů se středním a vysokým rizikem, zatímco u pacientů s nízkým rizikem můžeme chemoterapii vynechat.  

Závěrem: Autoři článku vytvořili nový systém skórování rizika, který se dá využít při rozhodování o potřebě adjuvantní chemoterapie u TNBC pacientů bez uzlinového postižení s velikostí primárního tumoru menší než 1 cm. Velikost tumoru by neměla být jediným kritériem v rozhodování o podání či nepodání adjuvantní chemoterapie.

Souhrn článku sepsala MUDr. Eva Létalová