Trodelvy
Zkrácená informace o léčivém přípravku 
Fyzická aktivita je spojena se snížením rizika úmrtí ať již na kardiovaskulární onemocnění, ale také na některé druhy nádorových onemocnění. Zatímco volnočasová fyzická aktivita je nepřímo úměrná riziku vzniku karcinomu prsu u postmenopauzálních žen, její vliv na rozvoj karcinomu prsu u premenopauzálních žen zůstává nejasný. Předchozí studie ukázaly rozporuplné výsledky v důsledku nízké statistické síly a heterogenity v designech studií. Souhrnná analýza 19 kohortových studií zahrnujících 547 601 žen a 10 231 případů karcinomu prsu zkoumala souvislost mezi volnočasovou fyzickou aktivitou a rizikem vzniku karcinomu prsu u žen před menopauzou. Studie harmonizovala údaje napříč kohortami a hodnotila rozdíly v riziku mezi vysokou a nízkou úrovní fyzické aktivity, přičemž se zaměřila na potenciální modifikátory, jako jsou BMI a podtypy karcinomu prsu.
Biopsie sentinelových uzlin je v současnosti standardní metodou stagingu axilárních uzlin u časného
karcinomu prsu, avšak tato studie se zaměřila na zhodnocení její nezbytnosti v rámci snahy minimalizovat zbytečné chirurgické zákroky a jejich negativní dopady na pacientky.
Studie probíhala v osmnácti nemocnicích v Itálii, Španělsku, Švýcarsku a Chile mezi únorem 2012 a červnem 2017 a zahrnovala celkem 1 463 žen. Účastnice byly náhodně rozděleny do dvou skupin. První skupina podstoupila biopsii sentinelových uzlin, přičemž při pozitivním nálezu následovala disekce axilárních uzlin (ALND). Druhá skupina nepodstoupila žádnou chirurgii axilárních uzlin. Hlavním cílem této studie bylo porovnat přežití bez vzdáleného onemocnění (DDFS) po 5 letech mezi těmito dvěma skupinami, přičemž sekundární cíle zahrnovaly výskyt axilárních a vzdálených recidiv, celkové přežití (OS) a změny v doporučeních pro adjuvantní léčbu.
Po mediánu sledování 5,7 roku výsledky prokázaly, že vynechání biopsie sentinelových uzlin není méně efektivní než SLNB. Pětileté přežití bez vzdáleného onemocnění bylo 98,0 % ve skupině bez chirurgického zákroku a 97,7 % ve skupině se SLNB, přičemž rozdíl mezi těmito skupinami byl statisticky nevýznamný. Rozdíl potvrzoval noninferioritu vynechání chirurgického zákroku na axilárních uzlinách. Podobně byly téměř shodné i výsledky dalších sledovaných parametrů. Výskyt lokoregionálních recidiv byl 1,6 % u pacientek, které nepodstoupily chirurgický zákrok, a 1,7 % u těch, které podstoupily SLNB. Počet vzdálených metastáz činil 2,0 % v první skupině a 1,8 % ve druhé. Celkové přežití dosáhlo téměř totožných hodnot – 98,4 % u pacientek bez chirurgického zákroku a 98,2 % u pacientek, které SLNB podstoupily. Doporučení týkající se adjuvantní léčby, včetně hormonální terapie, chemoterapie a radioterapie, byla mezi skupinami rovněž podobná. Výsledky tak naznačují, že většina rozhodnutí o léčbě může být založena spíše na biologických parametrech nádoru než na patologických nálezech z uzlin.
Léto 2024
Vynechání radioterapie po prs záchovném výkonu u žen s karcinomem prsu s nízkým klinickým a genomickým rizikem: pětileté výsledky studie IDEA
13. 4. 2025
V roce 2015 byla zahájena prospektivní multicentrická studie IDEA (Individualized Decisions for Endocrine Therapy Alone). Záměrem bylo vyhodnotit, zda lze i u mladších postmenopauzálních žen vynechat radioterapii bez zvýšeného rizika relapsu (studie u žen nad 65 let a více s karcinomem prsu stadia I s pozitivitou hormonálních receptorů a bez dalších rizikových faktorů prokázaly podobné relapsy bez ohledu na absolvovanou adjuvantní radioterapii). K tradičnímu […]
Tato studie prokazuje silné důkazy, že u žen s malým, ER-pozitivním, HER2-negativním karcinomem prsu lze bezpečně vynechat biopsii sentinelových uzlin, pokud předoperační ultrazvuk neukazuje žádné postižení axilárních uzlin. Tento přístup by mohl nejen snížit výskyt pooperačních komplikací a zlepšit kvalitu života pacientek, ale také přinést úspory v oblasti zdravotnických nákladů. Přestože se zaměřila primárně na pacientky s nižším rizikem recidivy, její výsledky mohou podpořit další zmenšení rozsahu chirurgického výkonu u léčby karcinomu prsu a přispět ke změně standardní praxe u této skupiny pacientek.
I přes značný přínos má studie některá omezení. Jedním z nich je délka sledování, která neumožňuje zhodnotit možné rozdíly v dlouhodobých výsledcích, zejména u pacientek s ER-pozitivními nádory, u kterých je riziko recidivy rozloženo na delší časové období. Další výzkum je proto nezbytný, aby výsledky potvrdil i u jiných podskupin, jako jsou mladší ženy nebo pacientky s agresivnějšími typy nádorů. Přesto však tato studie představuje významný krok směrem k šetrnější chirurgické léčbě karcinomu prsu, která by mohla zlepšit celkovou péči o pacientky a snížit jejich zátěž spojenou s léčbou.
Souhrn článku sepsala MUDr. Barbara Donociková