Standardní systémová léčba se stereotaktickou nebo bez stereotaktické radioterapie u pacientů s oligometastatickým karcinomem prsu nebo nemalobuněčným karcinomem plic

Tato randomizovaná kontrolovaná studie fáze 2 se zaměřila na efektivitu přidání stereotaktické radioterapie (SBRT) ke standardní léčbě u pacientů s oligometastatickým karcinomem prsu nebo nemalobuněčným karcinomem plic (NSCLC) oproti srovnávacímu rameni, jímž byla pouze standardní léčba (standard of care).

Studie vycházela z předpokladu, že u pacientů s metastatickým onemocněním dochází při systémové léčbě často k postupné rezistenci, avšak v některých případech jde o omezenou progresi, tzv. oligoprogresi, kterou by mohlo být možné efektivně řešit cílenými metodami, jako je SBRT. Tato metoda umožňuje přesné ozáření malého počtu metastáz, což by mohlo vést k prodloužení doby přežití bez progrese (PFS).

Do studie byli zařazeni pacienti starší 18 let, kteří již podstoupili minimálně jednu linii systémové léčby
a u nichž byla oligoprogrese definována jako pět nebo méně progredujících metastáz podle výsledků PET/CT nebo CT vyšetření. Pacienti byli randomizováni v poměru 1 : 1 buď do skupiny, která pokračovala ve standardní léčbě, nebo do skupiny, kde byla ke standardní léčbě přidána SBRT. Randomizace zohledňovala několik stratifikačních faktorů, například počet metastáz, hormonální stav receptorů, genetické změny spojené s onemocněním, základní diagnózu a typ předchozí léčby. Primárním cílem studie bylo stanovit medián přežití bez progrese během 12 měsíců. Součástí analýzy byla také podrobná evaluace výsledků podle typu onemocnění – karcinomu prsu a NSCLC.

Studie probíhala od ledna 2019 do července 2021 a zahrnovala celkem 106 pacientů. Z nich 55 bylo randomizováno do skupiny se standardní léčbou, zatímco dalších 55 pacientů podstoupilo kombinaci standardní léčby s SBRT. Průměrná doba sledování činila 11,6 měsíce u pacientů se standardní léčbou a 12,1 měsíce ve skupině s SBRT. Výsledky ukázaly, že přidání SBRT významně prodloužilo medián PFS, a to z 3,2 měsíce u standardní léčby na 7,2 měsíce v kombinované skupině. Největší přínos byl zaznamenán u pacientů s NSCLC, kde medián PFS dosáhl 10 měsíců ve skupině s SBRT oproti pouhého 2,2 měsíce ve skupině se standardní léčbou. Tento rozdíl ukazuje na více než čtyřnásobné prodloužení doby bez progrese při použití SBRT. Naopak u pacientů s karcinomem prsu nebyl pozorován žádný významný rozdíl – medián PFS činil 4,4 měsíce ve skupině se SBRT a 4,2 měsíce u standardní léčby.

Vedle pozitivních výsledků u pacientů s NSCLC studie také upozornila na zvýšený výskyt nežádoucích účinků spojených s SBRT. Ve skupině s SBRT došlo u 62 % pacientů k nežádoucím účinkům stupně 2
a vyššího, zatímco ve skupině se standardní léčbou byl tento výskyt 41 %. Častěji se vyskytovalo snížení počtů lymfocytů, anémie či snížený počet neutrofilů. Specifické komplikace spojené s SBRT zahrnovaly například postradiační pneumonitidu, postižení brachiálního plexu, gastrointestinální reflux nebo zhoršení bolesti. Tyto vedlejší účinky vyžadují opatrnost při indikaci této terapie, zejména u pacientů s vyšším rizikem.

Celkově tato studie potvrdila, že přidání SBRT ke standardní léčbě je efektivní přístup pro pacienty s oligometastatickou progresí NSCLC, protože vede k významnému prodloužení PFS. Na druhou stranu u pacientů s oligometastatickým karcinomem prsu nebyl v této studii přínos SBRT prokázán. Studie tak naznačuje, že SBRT může být cennou léčebnou možností u některých skupin pacientů s metastatickým onemocněním, avšak její přínosy a rizika je třeba pečlivě zvažovat.

Souhrn článku sepsala MUDr. Barbara Donociková

Zpět na úvodní článek