Těhotenství po rakovině prsu u mladých BRCA nosiček

Mezinárodní kohortová studie v nemocnicích

Podstatná část mladých žen s nově diagnostikovaným karcinomem prsu se zajímá o budoucí plodnost a možnost těhotenství. Existují obavy o bezpečnost matky po léčbě nádoru prsu a plodu v důsledku prudkého nárůstu hormonů během těhotenství – možné zvýšení rizika recidivy rakoviny prsu a možné negativní účinky na plod v důsledku předchozího vystavení žen a jejich reprodukčních orgánů protirakovinným terapiím. Řada studií ale prokázala bezpečnost početí po ukončení léčby rakoviny prsu.

Problémem zůstává, že podobné důkazy pro přenašeče BRCA genu jsou velmi omezené. Reprodukční
poradenství přenašečů BRCA je zvláště složité: psychologický strach z přenosu patogenní varianty na jejich potomky, možný negativní dopad nedostatku funkce BRCA na jejich ovariální rezervu a potenciál plodnosti a indikace podstoupit bilaterální salpingo-ooforektomii v mladém věku pro zvýšené riziko ovariálního karcinomu. Některé předchozí studie u přenašeček BRCA neukázaly žádné zjevné negativní důsledky pro matku nebo plod u pacientek, které otěhotněly po léčbě rakovinu prsu. Nicméně celková velikost sledovaného vzorku byla menší a bylo možné provést pouze omezené analýzy.

Tato mezinárodní multicentrická studie zahrnovala 4 732 žen přenašeček genu BRCA1,2 s anamnézou invazivního karcinomu prsu (diagnóza stanovena ve věku 40 let a mladším). Primárním cílem byla kumulativní incidence těhotenství po rakovině prsu a přežití bez onemocnění. Sekundárními cíli byly hodnocení celkového přežití karcinomu prsu, průběh a komplikace těhotenství, výsledky průběhu porodu a případné komplikace pro plod a dítě. Hodnocení přežití bez onemocnění bylo definováno jako nevýskyt jedné z následujících událostí – lokoregionální recidiva, vzdálené metastázy, nový kontralaterální nebo ipsilaterální invazivní karcinom prsu, druhé primární zhoubné nádorové onemocnění nebo úmrtí z jakékoli příčiny.

Do studie bylo zahrnuto 4 732 pacientek. Medián sledování byl 7,8 roku Alespoň jedno těhotenství mělo 659 žen, žádné těhotenství 4 073. Medián věku diagnózy v celkové kohortě byl 35 let (interval 31–38 let). Kumulativní incidence těhotenství po 10 letech byla 22 %, medián doby od diagnózy karcinomu prsu do početí byl 3,5 roku.

Rozdílný byl výskyt těhotenství u pacientek podle přítomnosti pozitivity či negativity hormonálních receptorů – 18 %, respektive 26 %, kde byl i významně delší interval mezi dobou od stanovení diagnózy a těhotenstvím – 4,3 roku versus 3,2 roku (39,8 % těhotenství nastalo po 5 letech u hormonálně pozitivních nádorů a 22,0 % těhotenství nastalo po 5 letech u hormonálně negativních nádorů – což souvisí pravděpodobně s probíhající pooperační hormonoterapií u pacientek s hormonálně pozitivními receptory a plánovaným nebo předčasným ukončením hormonoterapie před případným početím. Očekává se, že toto procento i čas se u pacientek s hormonálně pozitivním karcinomem prsu vyrovná se skupinou hormonálně negativních v důsledku výsledků klinických studií, dokazujících bezpečnost dočasného přerušení hormonální terapie 18–30 měsíců po jejím zahájení.

Faktem je (bez možnosti komentáře), že během sledování pouze 2 443 pacientek (51,6 %) podstoupilo profylaktickou salpingo-ooforektomii, 279 (42,3 %) pacientek s těhotenstvím po rakovině prsu a 2 164
(53,1 %) pacientek bez těhotenství.

Z 659 pacientek, které otěhotněly, 6,9 % těhotných pacientek podstoupilo umělé přerušení těhotenství
a 9,7 % mělo samovolný potrat. Z 517 pacientek s dokončeným těhotenstvím 406 (91,0 %) porodilo v termínu (37 týdnů) a 54 (10,4 %) mělo dvojčata. Výskyt vrozených anomálií byl nízký, u čtyřech dětí (0,9 %)

Výskyt těhotenství u BRCA pozitivních pacientek je vyšší než u skupiny BRCA negativních. To může být způsobeno nižším věkem pacientek v době diagnózy, zvýšenou prioritou těhotenství pro indikaci podstoupit profylaktickou bilaterální salpingo-ooforektomii během reprodukčních let a větším podílem pacientek nevyžadujících adjuvantní endokrinní léčbu. Současným doporučením je počkat s pokusem o otěhotnění alespoň 1 rok po ukončení chemoterapie a dále pečlivé sledování těhotenství vzhledem k vyššímu riziku těhotenských komplikací, včetně předčasných porodů. Nicméně všem mladým ženám s diagnostikovaným karcinomem prsu během reprodukčních let by měla být poskytnuta možnost přístupu ke strategiím zachování plodnosti před zahájením systémové protinádorové terapie.

Tato studie ukázala, že více než 1 z 5 mladých přenašeček BRCA genu otěhotněla po diagnóze a terapii časného karcinomu prsu a že jejich přežití bez onemocnění bylo srovnatelné s těmi, které těhotenství
nepodstoupily.

Souhrn článku sepsal MUDr. Milan Brychta

Zpět na úvodní článek